STRUČNÁ HISTORIE ČESKOSLOVENSKÉ STRANY LIDOVÉ, Bohumil Lukeš

Motto
"Lidová strana je stranou všech, a proto ve vládní většině svědomitě se stará o to, aby se u nás nevládlo třídně ve prospěch stavu jednoho, nýbrž bude vždy pracovati, aby se vládlo stejně spravedlivě ke všem stavům a třídám obyvatelstva. Všichni jsou občany tohoto státu, všichni mají právo na živobytí." (zpráva výkonného výboru ČSL za období 1923-1926)

Československá strana lidová očekává, že jedině proniknutím praktického křesťanství a křesťanské morálky mohou býti veškeré neblahé sociální, politické, hospodářské, národní i mezinárodní neshody, boje, bída, neštěstí i drahota potlačeny, a proto chce, aby celý život byl těmito názory proniknut a vůle všech jednotlivců těmito mravními zákony usměrňována." (ČSL a stát, časové úvahy 1929)

Koncem 19. stol. dochází v české společnosti v důsledku společensko-ekonomických změn a demokratických reforem k výrazné politické krystalizaci. Z národní tzv. staročeské strany odešli nejen nespokojení liberální aktivisté, kteří založili Národní stranu svobodomyslnou (mladočeskou), ale i katolické jednoty. Ty se pak podílely spolu s katolickými tovaryši na založení křesťanských stran. V Čechách zakládal Katolické jednoty Václav Štulc, na Moravě se nazývaly podle svého zakladatele "Sušilovy družiny". Velké množství těchto spolků je dokladem početné základny křesťansko-sociálního a katolicko-politického hnutí v českých zemích. Katolické strany si vzaly za hlavní úkol zastavit postupnou ateizaci všech úseků společenského života a bránit věřící občany před politickými tlaky liberálů i socialistů dostat je na periferii společenského dění.

V souvislosti s hospodářským rozvojem společnosti a narůstáním sociálních problémů ve městech se jako první aktivizovalo katolické dělnictvo. Křesťansko-sociální hnutí vzniklo z podhoubí různých křesťanských sociálních, podpůrných a vzdělávacích organizací, jako byly např. jednoty katolických tovaryšů, svato-josefovské jednoty aj., existujících již od druhé poloviny 19. stol. U kořenů křesťanského politického hnutí stál Matěj Procházka, autor prvního křesťansko-dělnického programu u nás (1872) a T. J. Jiroušek, který založil první křesťansko-sociální časopis Dělník. Nejdůležitějším podnětem k politickému formování křesťanů však bylo vydání encykliky Lva XIII. Rerum novarum r. 1891. Do té doby se křesťanští aktivisté odmítali separovat od ostatních politických proudů a považovali se za nedělitelnou součást české politiky. Rostoucí útoky socialistů a liberálů na úlohu katolíků ve společnosti je však vyvedly z omylu. Zejména vedení sociální demokracie vystupovalo způsobem, že hovoří jménem všech dělníků a nedbalo odlišného názoru křesťanů na způsob vedení politického boje. Křesťané rozhodně odmítali socialistické názory na třídní boj a základ sociálních změn viděli naopak v "třídní solidaritě", t.j. v křesťanském principu spolupráce všech stavů v zájmu klidného rozvoje společnosti a dobré životní úrovně všech občanů. Proto se křesťanští sociálové po krátké spolupráci se sociální demokracií rozhodli založit vlastní politickou stranu.

Ustavujícího sjezdu křesťansko-sociální strany, který se konal ve dnech 8. a 9. září 1894 v Litomyšli, se zúčastnili delegáti více než 150 křesťanskosociálních spolků z Čech, Moravy a Slezska. Byli to vesměs dělníci, několik duchovních a redaktorů křesťansko-sociálního tisku. Delegáti schválili několik rezolucí, z nichž nejdůležitější se týkaly otázky národní, politických práv dělníků a osmihodinové pracovní doby. Na sjezdu byla projednána i organizační forma další společné práce, ale v důsledku neujasněné organizační struktury spolupráce moravských a českých organizací došlo ke skutečnému založení křesťansko-sociální strany až o dva roky později. Roku 1896 založil T. J. Jiroušek zemskou organizaci křesťansko-sociální strany v Čechách a Jan Šrámek r. 1899 zemskou organizaci na Moravě. Důležitou oporou těchto stran se staly různé organizace, jako např. odborové centrály, družstevní, vzdělávací a charitativní spolky aj. Křesťansko-sociální strana byla limitována vlivem katolické církve mezi dělnictvem, a proto nikdy nezískala takové pozice jako Katolicko-národní strana mezi venkovským obyvatelstvem, které považovalo křesťanství za součást života.

Katolická strana národní na Moravě byla založena 14. září 1896 v Přerově olomouckým advokátem dr. Mořicem Hrubanem. Svým složením a zaměřením odpovídala tradičnímu duchu moravského katolicismu a patřila před 1. sv. válkou k nejvýznamnějším politickým stranám na Moravě. Organizovala především venkovské obyvatelstvo, drobné podnikatele a zastupovala i katolický klérus. Strana se vytvořila z organizační struktury katolicko-politických jednot, které dříve spolupracovaly se staročeskou stranou. Katolicko-národní strana měla v křesťanských sociálech stálého spojence. Strany mezi sebou nebojovaly a po dohodě si rozdělily sféry vlivu na různé sociální vrstvy moravského obyvatelstva. Mezi těmito stranami nebyly propastné názorové rozdíly a oběma šlo v zásadě o zachování křesťanských hodnot ve společnosti. Katolicko-národní strana šla však v tomto směru dále než křesťanští sociálové. Byla výrazně konzervativní a odmítala postupné omezování vlivu církve v kultuře i politice tak, jak probíhalo po celou druhou polovinu 19. stol. Byla považována za výrazně pravicový a prorakouský element české politiky. Katolicko-národní strana byla nejen oporou habsburského trůnu, ale i českých národních zájmů. Podpora císaře neznamenala automaticky podporu vládní politiky a rozpory byly zejména ve školských a církevně-národnostních otázkách (omezování počtu církevních škol, církevních svátků a požadavek zvýšení počtu českých farností). Ve své politice kladla katolicko-národní strana důraz na křesťanské mravní zásady (byla proti povolení rozvodů a proti občanským sňatkům) a tyto doplnila základními křesťansko-sociálními požadavky. Žádala rovnoprávnost jazyka a zastoupení Čechů ve veřejných úřadech a zřízení české university na Moravě. Nejdůležitější organizací strany byl Katolický spolek českého rolnictva, za předsednictví Josefa Šamalíka. Význam spolku zvyšovaly i připojené organizace Vesnické omladiny. Katolicko-národní strana existovala i v Čechách, ale zde nikdy neměla takové pozice jako na Moravě.

Na přelomu století měly kooperující moravské křesťanské strany nejsilnější zastoupení z českých stran v říšské radě. V Čechách měly křesťanské strany především v důsledku rozšířeného ateizmu podstatně menší vliv a z důvodu rozdílného pohledu na křesťanskou politiku obtížně hledaly možnosti vzájemné spolupráce.

2. VZNIK ČSL

Postavení katolické církve a jejího politického hnutí bylo po vzniku ČSR velmi svízelné. Katolická hiearchie ani katolická politická reprezentace rozhodně nevítala rozpad Rakouska-Uherska. Proto se hněv části české společnosti obrátil proti katolíkům a způsobil rozmach protikatolické vlny označované často jako "kulturní boj". Přestože křesťanské strany se před válkou příliš nelišily ve svém loajálním postoji k monarchii od ostatních významných českých stran, byly napadány za podporu trůnu zejména socialisty, kteří chtěli využít revoluční poválečné situace k oslabení svých politických protivníků. Národní socialisté zdůrazňovali svůj podíl na utvoření Československa a získali i vinou nepříznivé hospodářské situace spolu se sociální demokracií po prvních svobodných volbách převahu v nové vládě. Záměr socialistů na vyloučení křesťanské politiky z politického kolbiště jim však nevyšel. České katolické strany se sice neúčastnily protirakouského odboje, ale vždy kladly důraz na české národně-kulturní zájmy, a proto se po rozpadu Rakouska-Uherska bez velikých potíží přizpůsobily novým republikánským poměrům. Útokům občanských a socialistických stran čelily vnitřním sjednocením a aktivitou v národní a demokratické přeměně společnosti.

Snaha po sjednocení katolických politických stran existovala již během války a vyvrcholila v druhé polovině r. 1918. Hlavní zásluhu na slučovacím procesu měl schopný a agilní předseda Moravsko-slezské křesťanskosociální strany msgre. Jan Šrámek. Jeho strana kladla kulturní požadavky na rozdíl od katolicko-národní strany až na druhé místo-po sociálních a z tohoto důvodu se snadno smířila s novou státní formou. Angažoval se při předání státní moci do českých rukou a aktivně působil mezi věřícími občany v zájmu ustavení samostatného státu. Získal tím ve své straně kredit politika, který pomohl ČSL překlenout obtížné poválečné období a v nové vládě ocenění za rozhodující podíl při získání souhlasu českých katolíků se vznikem samostatného státu.

Dne 10. září 1918 na společné schůzi výkonných výborů, poslanců a redaktorů křesťanskosociální a katolicko-národní strany v Brně došlo k rozhodnutí sloučit obě strany v jednu, na základech národně-demokratických a sociálně-reformních. Byl zvolen 12ti členný přípravný výbor, který dne 11. září uveřejnil "Prohlášení o sjednocení moravských křesťanských stran".

Dne 29. září 1918 se konal v Praze zemský sjezd důvěrníků spojených katolických stran. Projednal taktiku na období po skončení světové války a vytvoření samostatného československého státu. Na sjezd se dostavil msgre. Jan Šrámek přímo ze zasedání Českého národního výboru. Ve svém projevu naznačil koncepci politického programu českých katolíků a rozchod národa s habsburskou monarchií. Promluvil o nevyhnutelnosti ústavních změn a vyzval katolíky ke spolupráci na budování státu slovy: "Dnes je rozhodnuto, i my jdeme s celým národem za jediným cílem, jímž je náš samostatný československý stát."

Ustavující zemský sjezd Československé strany lidové v Čechách se konal ve dnech 5. a 6. ledna 1919 v Praze. Již před válkou spojené do volební koalice se strany křesťanskosociální, katolicko-národně konzervativní a Konzervativní lidová strana rozhodly pro definitivní rozpuštění a přijaly název Československá strana lidová. Navrhovatelé nového názvu se chtěli vyhnout útokům ze strany ateistů, že jsou stranou katolické církve a předstoupily před veřejnost jako strana otevřená i nekatolíkům. Předsedou strany byl zvolen zemědělský odborník a dlouholetý funkcionář křesťansko-sociální strany František Šabata.

Také I. zemský sjezd na Moravě, který se konal 26. ledna 1919 v Brně, schválil návrh výkonných výborů křesťansko-sociální a katolicko-národní strany z 10. 9. 1918 na sloučení a přejmenování na Československou stranu lidovou. Předsedou strany byl zvolen Jan Šrámek. Zemské výbory v Čechách a na Moravě si nadále zachovávaly samostatnost a byly spojeny pouze poslaneckým klubem, jehož předsedou byl msgre. Jan Šrámek. Teprve roku 1922, po rozchodu se Slovenskou ľudovou stranou, byl zřízen společný ústřední výkonný výbor, jehož pravomoc však byla proti jiným stranám poměrně malá. Tím, že samostatnost zemských výborů byla poměrně veliká, docházelo v meziválečném období mezi oběma zemskými organizacemi k menším sporům o politickou a organizační koncepci. Soudržnost obou zemských organizací stála od založení strany jak na obranných pozicích křesťanství, tak především na autoritě celostátního předsedy msgre. Jana Šrámka. Základem programů obou zemských složek lidové strany se stal tzv. křesťanský solidarismus obohacený národními aspekty a důrazem na parlamentní demokracií.